107 dětí~ AKADEMIE BVC Chodov... 

Haník Zdeněk

Metodik, trenér, spisovatel, hudebník....


DĚTI TO MÁ BAVIT, to ví přeci každý blbec

Zdeněk Haník

11. října, 2019- Páteční fejeton

"Děti to musí hlavně bavit",

prohlásil objevně další motivační nezbeda (Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná: "Odemykání dětského potenciálu") na semináři "ODHALOVÁNÍ DĚTSKÉHO POTENCIÁLU"… Vskutku objev hodný akademika… To dá přece rozum, nebo to je u nás dospělých jinak? Co nás nebaví, to opouštíme nebo to děláme s odporem… Co je na tomto výroku lehce matoucí, že skrytě a nepřímo nahrává k mylné interpretaci…

...totiž, že bavit znamená podbízet se dětem pouze zábavnými aktivitami…

A trenéři ("trenéři"), jež podlehli svůdnému vábení tohoto laciného výroku si z toho mohou vzít, že "bavit je totéž, co zahrnout děti zábavnými činnostmi nebo, že se všechno má dělat hravou formou".

Zdravý rozvoj člověka…

Hravý prvek nepodporujeme pouze a jedině kvůli zábavě, ale proto, že rozvíjí u dětí schopnost řešit situace, rozhodovat se... Dále je učí vyznat se v sociálních situacích…

Tréninkový proces→ rozvoj, učení…

Všímáte si, že mluvím o učení a rozvoji, pokroku, změně:

no jasně, to je trenérské téma – zdravý rozvoj člověka, nejen zábava… Přeci děti musíte vycepovat i v dovednostech a bavit je může i práce a drilDokonce je musí bavit práce, opakování, dril, pokud to jako trenéři myslíme vážně…

A jak jinak naučíte děti postoji k práci, což je pro budoucno vedle lidských vztahů jedna z nejdůležitějších lidských rozkoší… Koho nebaví práce, toho zpravidla nebaví ani život anebo aspoň otravuje lidi kolem sebe... A kde mělo dítě k postoji k práci asi tak přijít, když ne ve sportu, který rádo provozuje… Bohužel rudá doba v heslech jako např. "Kdo nepracuje, ať nejí" nebo "vyhrnem si rukávy" dala práci pejorativní nádech… Musíme to setřást, milí moji …

Práce má být radostí a svatou věcí

Víte, bez televize se obejdu, to koneckonců prakticky provádím, kdybych neměl služební auto, jezdil bych vlakem, to bych snadno zvládnul, ale bez práce a bez vztahů bych asi brzy voněl k růžím zespodu… A tak se tedy vracím… Radost z práce či posedlost prací, to není vrozená vlastnost, utváří se během života Samozřejmě, jestli sport dětem otrávíme tím, že budeme vytvářet blbé tréninkové klima, tak je to malér, ale ne menší, než když se je budeme snažit koupit tím, že je za každou cenu budeme chtít jenom bavit… Děti snesou v tréninku překvapivě hodně, můžeme jim klidně nakládat, ale předpokládá to 5 věcí:

Správný trénink… Ten správný koktejl…

Za prvé, musíme vědět, co chceme ("Trenére, bez promyšlené přípravy do tělocvičny nelez !!!"): kdy drilujeme a proč, kdy zastavujeme herní cvičení a proč, a kdy necháme děti dovídat se hrou (!!! implicitní učení) a nepleteme se do toho… Proč, jak, co ???

Za druhé, musíme sami pro práci hořet ("I trenér musí milovat práci s dětmi. Musí mít vášeň pro volejbal. Být dětem vzorem, příkladem."), čili nechat působit na děti nápodobu, což je základní druh učení…

Za třetí, musíme stále číst situaci (vnímavý trenér psycholog), abychom podle očí dětí poznali, jak si stojíme s našimi trenérskými metodami…

Za čtvrté, reagovat na atmosféru a rychle upravovat či korigovat své záměry… A aby to nebylo tak jednoduché, tak

za páté, nejde si to ani ulehčit tím, že budeme neschopnost přemýšlet, sledovat a korigovat zakrývat učením… Když se nechce přemýšlet a tvořit, prostě se přikryju nálepkou učení – ono to zvenku vypadá pěkně, ale může to deformovat vývoj… Život (přes všechno výše řečené) není jenom o práci či učení a u dětí už vůbec ne… A teď doufám, že se zde správně chápeme…

Psst, nevyskakujte hned … to není protiřečení si, nýbrž výzva na souboj s lacinými jednostrannými nálepkami… Kdo nedokáže myslet v protikladech, neví nic a ochraňuje se k jedné straně vychýlenými polopravdami, poněvadž je to snadnější… Ale s hledáním správné míry se holt člověk musí nadřít…

S úctou nakopíroval, strukturoval a o glosy doplnil gestor a trenér Akademie BVC Chodov. Zdeněk Haník mne vždycky inspiroval...

Zdeněk Haník i tentokráte mi mluví, píše z duše...

v Chodově v neděli dne 24.04.2024

Mgr.Šín Milan


Když Pánbůh na chvilku odhrne záclonu

Vysoká hra Zdeňka Haníka, 19. října 2015

Dostalo se mi té cti, že jsem byl pozván metodickým úsekem FAČR, abych přednášel na školení fotbalových trenérů mládeže, kteří se ucházejí o příslušnou trenérskou licenci, problematiku psychologie sportovní hry… Ježto mám rád formu dialogu, a na zmíněném školení padaly zajímavé otázky, jednu jsem si vybral pro dnešní článek…

Fotbalová trenéři jsou jiní…

Ta otázka zněla, zda trenér má činit trenérské zásahy, když jím koučovaná "mašina jede". Svůj názor sdělím ve druhé půlce článku a začnu dvěma postřehy, k nimž jsem mezi "kopačkami" došel…

Zaprvé fotbaloví trenéři mládeže jsou už na první pohled jiní než volejbaloví: nejdou daleko pro slovo, jsou pohotoví, otevření a správně přidrzlí… Kdyby moje přednáška nebyla v podvečer, kdy už se všichni těší, jak si po náročném výukovém dni společně poklábosí u piva, určitě by náš dialog byl intenzivnější...

Působit na schopnost rozhodovat se …

Druhý postřeh se týká toho, jak hloupě se po léta u nás v Čechách školili trenéři… Ignoroval se fakt, že cílem není rozvíjet jen znalosti, ale především působit na schopnost správně se rozhodovat a ovlivňovat hráče…

Rozhodovat a ovlivňovat je něco jiného než mít znalosti, i když znalosti mohou být pro rozhodování bonusem. A navíc je otázkou, jaké znalosti… Zda akademické, nebo životní?

Klíč k úspěšnému životu se hledá těžce…

Za sebe říkám oboje. Dokonce i špičkový český vědec a biolog doc. Anton Markoš prohlásil v jednom rozhovoru: "Zákony fyziky a chemie jsou hezké, ale co si počít s gravitací, když chcete popsat život…" A pokračoval: "Sama fyzika a chemie nemají klíče k životu. Jenže klíč k životu se těžko hledá…"

Partnerem volejbalového i fotbalového svazu je vlastník Čedoku Michael Saran, který je zároveň absolventem Harvard University. A ten mi vášnivě obhajoval systém výuky této slovutné instituce, kde hlavním obsahem jsou případové studie ve smyslu "jak byste se zachoval, když…", "jak byste reagoval, jestliže…", "jak byste napravil chybu, která způsobila, že…" a podobně…

Psychologie vedení hráčů…

Omylu našich trenérských vzdělávacích institucí, ať už akademických nebo svazových, jsme si již vědomi a snažíme se své trenéry vést především ke skutečným problémům hřiště a výchovy hráčů, přičemž fotbal je v tomto ohledu nejvíce vpředu…

Nikdy nesahej do fungujícího systému…

A nyní k úvodní otázce. Známá manažerská poučka říká "Never touch running system", v překladu "Nikdy nesahej do fungujícího systému". Myslím, že nesděluji nic nového, spíše s fotbalovými trenéry probírám psychologický pohled.

Trenér sice může určit sestavu, připravit družstvo takticky, udělat předzápasovou motivační poradu, střídat v zápasu samém či mluvit k hráčům… Jeho skutečný vliv na vývoj dění je však minimální…

Mnozí z nás občas podlehnou mylnému dojmu, že drží otěže zápasu v rukou, když naše družstvo hraje dobře a vede… Střízlivý pohled, dnes už z druhého břehu, mi ale dlouhodobě našeptává, že se jedná spíše o "řád v chaosu" nebo "chaos v řádu".

Co mám na mysli? Dynamika myšlení a cítění hráčů i trenéra není lineární a pohled do nekonečné komplexity všeho psychického je nám téměř zapovězen… Fotbalovým trenérům mládeže jsem tedy řekl:

Svou činností pouze zvyšujete pravděpodobnost dobrých výsledků, tím, že zásadním způsobem rozvíjíte individuální dovednosti, kondici, herní součinnosti i utváření postojů hráčů ke sportu či soudržnost týmu...

Trenér psycholog→ behaviorista…

Ovšem kolem štěstěny otáčí někdo jiný… V psychologii je znám jeden směr, který se nazývá behaviorismus… Velmi zjednodušeně řečeno, nezabývá se tím, co je uvnitř černé skříňky zvané člověk, ale sleduje pouze vnější projevy chování, které jsou podle tohoto směru jedině měřitelné…

Moderní psychologie již tento směr sice překonala, ale trenéři by měli být tak trochu psychology – behavioristy, jelikož mohou sledovat pouze projevy hráčů zvenčí a s většími či menšími praktickými zkušenostmi a znalostmi předvídat, případně reagovat…

Pánbůh mne má asi rád…

Jenom párkrát v trenérském životě jsem zažil okamžik, že jsem "věděl", častěji jsem měl pocit, že "tuším". Mnohokrát jsem něco udělal z pouhé intuice a následně jsem si řekl: Pánbůh mě má rád, že mě v tom nenechal… A nesčíslněkrát jsem "trefil kozla" a udělal takovou kravinu (odpusťte mi ten výraz), že bych si nejraději nafackoval…

Tak nějak je to s trenérským rozhodováním…

Vážení trenérští kolegové na všech úrovních! Pracujte na sobě ještě intenzivněji, mějte na sebe stále vyšší nároky, a když vám Pánbůh občas tu záclonu, za níž krátce zahlédnete budoucnost a učiníte správná rozhodnutí, odhrne, nezapomeňte (jen tak v tichosti pro sebe) pokorně poděkovat…

Jen pozorujte a nechte je hrát…

A pokud je vašemu družstvu přáno, má svůj den, kdy mu všechno vychází (ostatně nikdy ne zadarmo), respektujte tento "svatý stav", utichněte, jen pozorujte a nechte ho hrát… Koneckonců je to i vaše dílo…

.....

Zdeněk Haník patří mezi lidské osobnosti, které mne v mém životě ovlivnili. I k tomu článku mám blizoučko i proto, že jsem trénoval a hrál závodně jak fotbal, tak volejbal... 


TOPlist