Haník Zdeněk
Metodik, trenér, spisovatel, hudebník....
Vysoká hra Zdeňka Haníka:
Herní myšlení bratra Tyrše
Autor: Zdeněk Haník
Jako mnoho jiných kluků jsem byl v mládí fanatikem do všech míčových her a mám tendenci nekriticky uctívat týmové hry na úkor ostatních sportů. Z předsedy ČOV, veslaře Jiřího Kejvala, si dokonce dělám legraci, co že to dělá za sport, kde není míč, ale dnes budu dobrovolně pokornější.
Na začátek bych předznamenal, že tento článek posílám z New Yorku, kde se účastníme s kolegy Bardou (házená) a Ježdíkem (basket) summitu "Leaders". Přednášejí zde největší trenérská a manažerská esa světového sportu i experti, kteří jsou nuceni pracovat pod obrovským psychickým tlakem: neurochirurgové, automobiloví závodníci, resp. jejich technické týmy, piloti, atd. Jako červená nit se celým sympoziem táhl důraz na detail…
Vše spontánně a hrou…
Uvědomil jsem si, jak nedůslední jsme u nás v Čechách v tomto ohledu i v tak zdánlivě banální věci, jako je pohyb…
A teď k věci. Od útlého věku jsem jezdil s otcem na volejbal a každého otcova spoluhráče jsem nutil, aby si se mnou zapinkal… Nemaje bratra, jsem svou mladší sestru často přikoval mezi dveře obýváku, testoval ji v roli nechtěného brankáře a nutil, aby čelila mým nájezdům s hokejkou a tenisákem. Když mi naši zakázali jít ven kvůli špatnému prospěchu a mí soukmenovci zahájili fotbálek beze mě, já, sledujíce je z okna, jsem to pokládal za definitivní konec světa…
Coby dospělý jsem začal organizovat míčový sedmiboj a poměřovat se v obecné míčové a herní šikovnosti s Panenkou, Richterem, Vízkem, Haškem či Železným… Jsem tak trochu "herně-míčový zvrhlík". Navíc jsem zastáncem svobodného herního vývoje dětí a hájím v duchu Komenského princip: Všechno hrou a spontánně….
Implicitní učení…
Podle mého děti, které jsou neustále někým vedeny, přicházejí o šanci vytvořit si vlastní svět, vzorce chování a vztahy. Svobodná hra učí mladé lidi řešit vzniklé situace a rozvíjí fantazii. To je moje profesní náboženství, které vyznávám… Ale přece jenom, vystihuje pouze polovinu pravdy. A dostávám se k "bratru" Tyršovi...
Otevřeně přiznávám, že prostná cvičení a všechna ta upažení, vzpažení, postoje, výdrže, včetně gymnastických cvičení, jsem vždy pokládal za neuvěřitelný "opruz". Připouštím, že je to pohled člověka, který měl pohybově shůry dáno. Podceňoval jsem fakt, že mnoho dětí toto privilegium nemá, a musí se znalosti vlastního těla učit...
Slabikář pohybu…
Uvědomovat si detailně vlastní pohyby je nesmírně důležitý základ jakéhokoliv pohybového učení. Plně si uvědomuji, že pohybová gramotnost je základem techniky jakékoliv herní činnosti. Co je platné, když začínajícímu tenistovi nebo volejbalistovi vysvětlíte, že pro úspěšné a tvrdé podání je nutné zatáhnout loket dozadu, když je k takovému pokynu hluchý, protože si nedokáže pohyb představit?
Dnes dětem pohybová kultura zoufale schází. V tom byla sokolská výchova výborným pohybovým fundamentem. Možná nechtěný, leč účinný vliv modelu "bratra" Tyrše, který prostřednictvím rozvoje pohybové gramotnosti, jež je základem všech složitějších pohybů, působil i na kvalitu herního myšlení v jakékoliv hře. Kdyby Jaromír Jágr neměl dokonale zvládnutý pohyb, nemohl by zplodit geniální akce, nad nimiž žasne celý svět…
Profesor Pavel Kolář potvrzuje, že se lidé jako Jágr nebo Železný dokázali až fanaticky věnovat detailům pohybu... Fyzioterapeutka Michaela Pachmanová, která pracuje s ženským volejbalovým nároďákem, vysvětluje: "Každý narozený živý tvor má předem geneticky zakódovaný způsob, jakým se bude pohybovat, i vývoj, jakým k pohybu dozraje. Koně se postaví na všechny čtyři během čtyřiadvaceti hodin a začínají běhat... Člověku tento vývoj až do samostatné chůze například trvá v ideálním případě dvanáct měsíců. Tomu předchází řada vývojových stupňů, které jsou přesně dané..."
Nejde o to, dovolávat se, co bylo dřív… Je tu nová realita, a pokud jsme zodpovědní a moudří, musíme všichni, kteří na to máme vliv, přijmout zodpovědnost a činit. Zpomalme u dětí úprk za výsledky v raném mládí… Pavel Kolář nám na mezinárodním sympoziu MOSTY III, který sledovalo 200 špičkových trenérů z 30 sportovních odvětví, dal jasnou inspiraci…
Jeho poselství zní:
Správným založením pohybových vzorců v mládí máme jako trenéři vliv nejen na zdraví dětí, což připouštíme již dlouho, ale především na správnou techniku herních činností, potažmo na hru samotnou…
Glosy, poznámky gestora...
Dril (práce- jezdec) či hra (emoce- slon), dobrodružství ?
To je zásadní problém v tréninkovém procesu... Konstrukce tréninkového procesu, tréninku je totiž umění, báječná alchymie !!! "Pokud jako trenér nemáš promyšlenou přípravu, tak do tělocvičny nelez !!!" Okrádáš o drahocenný čas nejenom děti, ale i sebe...
Tréninkový dril x hra... Obého je třeba a teď jde pouze o jejich namixování... Chceme dokonalý pohyb, dokonalé volejbalové řemeslo, kvalitní základní nástroje volejbalové hry (1), ale také přitažlivé, emotivní prostředí nácviku hrou (2), "živelné", implicitní učení doma (3), vytváření mentálních návyků, mikronávyků potřebných i pro život (4), ...
Chceme dokonalý pohyb (Slabikář pohybu), který nelze naučit bez důslednosti, pozornosti, velkého počtu kontrolovaného opakování... A velký počet opakování je o drilu a to je činnost "nevábná"... Často se používá vnější motivace formou metody "cukr a bič"... Tuto metodu jsem naposledy důsledně použil v pátek ve Vintířově a některé děti byly z tréninku "špatné"...
Pohybový, tréninkový dril, volejbalový dril
V Akademii trénujeme děti, hodně malé děti z národní školy... Do učebního procesu vstupuje řada faktorů, tak alespoň některé z nich... Základní metodou dětského učení je napodobování. Druhým faktorem je délka udržitelné pozornosti, koncentrace, která se pohybuje v minutách, ne desítkách minut... Třetím faktorem jsou emoce, dobrodružství, změna... Ale to vše zastřešuje přístup dětí, kouzelné slovo motivace děcka k činnosti (nezapomínejme na vliv, podporu rodiny...)...
Silný hráč- motivace 3.0... Tzn. vnitřní motivace...
Naplňování základních životních potřeb, potřeba přežití je motivace 1.0. Vnější (cukr, bič) motivace 2.0. Vnitřní motivace 3.0 (autonomie, mistrovství, smysl)...
Víme, tušíme, nevíme ??? Proto neustále zdůrazňuji pravidlo 12. Neustále se vzdělávejte (15 rad kantorům)... A já osobně se snažím toto pravidlo denně naplňovat (audioknihy denně při jízdě na kole, ale i doma, knihy, YouTube,...). Vypisuji alespoň několik podnětů, inspirací, ale těch zdrojů je mnohem, mnohem více... Jenom já jich mám na svém pracovním stole, v těsné blízkosti- pouze natažení ruky, 33...
.....
Daniel H.Pink: Drive pohon
James Clear: Atomové návyky
Charles Duhigg: Síla zvyku
Carol Dwecková: Nastavení mysli
Angela Duckworthová: Houževnatost
Ivo Toman: Motivace zvenčí je jako smrad
Tomáš Perič, Jan Březina: Jak nalézt a rozvíjet sportovní talent
Jan Mühlfeit: Odemykání dětského potenciálu
Zdeněk Haník: Základní škola volejbalu
Petr Ludwig: Konec prokrastinace
Antoním Cekota: Geniální podnikatel Tomáš Baťa
Stan Kellner, Dave Cross: Kybernetika volejbalu
Dr.Joe Dispenza: Vy jste placebo
Robert Greene: Mistrovství
YouTube: Trochu lepší
DĚTI TO MÁ BAVIT, to ví přeci každý blbec
Zdeněk Haník
11. října, 2019- Páteční fejeton
"Děti to musí hlavně bavit",
prohlásil objevně další motivační nezbeda (Jan Mühlfeit, Kateřina Novotná: "Odemykání dětského potenciálu") na semináři "ODHALOVÁNÍ DĚTSKÉHO POTENCIÁLU"… Vskutku objev hodný akademika… To dá přece rozum, nebo to je u nás dospělých jinak? Co nás nebaví, to opouštíme nebo to děláme s odporem… Co je na tomto výroku lehce matoucí, že skrytě a nepřímo nahrává k mylné interpretaci…
...totiž, že bavit znamená podbízet se dětem pouze zábavnými aktivitami…
A trenéři ("trenéři"), jež podlehli svůdnému vábení tohoto laciného výroku si z toho mohou vzít, že "bavit je totéž, co zahrnout děti zábavnými činnostmi nebo, že se všechno má dělat hravou formou".
Zdravý rozvoj člověka…
Hravý prvek nepodporujeme pouze a jedině kvůli zábavě, ale proto, že rozvíjí u dětí schopnost řešit situace, rozhodovat se... Dále je učí vyznat se v sociálních situacích…
Tréninkový proces→ rozvoj, učení…
Všímáte si, že mluvím o učení a rozvoji, pokroku, změně:
no jasně, to je trenérské téma – zdravý rozvoj člověka, nejen zábava… Přeci děti musíte vycepovat i v dovednostech a bavit je může i práce a dril… Dokonce je musí bavit práce, opakování, dril, pokud to jako trenéři myslíme vážně…
A jak jinak naučíte děti postoji k práci, což je pro budoucno vedle lidských vztahů jedna z nejdůležitějších lidských rozkoší… Koho nebaví práce, toho zpravidla nebaví ani život anebo aspoň otravuje lidi kolem sebe... A kde mělo dítě k postoji k práci asi tak přijít, když ne ve sportu, který rádo provozuje… Bohužel rudá doba v heslech jako např. "Kdo nepracuje, ať nejí" nebo "vyhrnem si rukávy" dala práci pejorativní nádech… Musíme to setřást, milí moji …
Práce má být radostí a svatou věcí…
Víte, bez televize se obejdu, to koneckonců prakticky provádím, kdybych neměl služební auto, jezdil bych vlakem, to bych snadno zvládnul, ale bez práce a bez vztahů bych asi brzy voněl k růžím zespodu… A tak se tedy vracím… Radost z práce či posedlost prací, to není vrozená vlastnost, utváří se během života… Samozřejmě, jestli sport dětem otrávíme tím, že budeme vytvářet blbé tréninkové klima, tak je to malér, ale ne menší, než když se je budeme snažit koupit tím, že je za každou cenu budeme chtít jenom bavit… Děti snesou v tréninku překvapivě hodně, můžeme jim klidně nakládat, ale předpokládá to 5 věcí:
Správný trénink… Ten správný koktejl…
Za prvé, musíme vědět, co chceme ("Trenére, bez promyšlené přípravy do tělocvičny nelez !!!"): kdy drilujeme a proč, kdy zastavujeme herní cvičení a proč, a kdy necháme děti dovídat se hrou (!!! implicitní učení) a nepleteme se do toho… Proč, jak, co ???
Za druhé, musíme sami pro práci hořet ("I trenér musí milovat práci s dětmi. Musí mít vášeň pro volejbal. Být dětem vzorem, příkladem."), čili nechat působit na děti nápodobu, což je základní druh učení…
Za třetí, musíme stále číst situaci (vnímavý trenér psycholog), abychom podle očí dětí poznali, jak si stojíme s našimi trenérskými metodami…
Za čtvrté, reagovat na atmosféru a rychle upravovat či korigovat své záměry… A aby to nebylo tak jednoduché, tak
za páté, nejde si to ani ulehčit tím, že budeme neschopnost přemýšlet, sledovat a korigovat zakrývat učením… Když se nechce přemýšlet a tvořit, prostě se přikryju nálepkou učení – ono to zvenku vypadá pěkně, ale může to deformovat vývoj… Život (přes všechno výše řečené) není jenom o práci či učení a u dětí už vůbec ne… A teď doufám, že se zde správně chápeme…
Psst, nevyskakujte hned … to není protiřečení si, nýbrž výzva na souboj s lacinými jednostrannými nálepkami… Kdo nedokáže myslet v protikladech, neví nic a ochraňuje se k jedné straně vychýlenými polopravdami, poněvadž je to snadnější… Ale s hledáním správné míry se holt člověk musí nadřít…
S úctou nakopíroval, strukturoval a o glosy doplnil gestor a trenér Akademie BVC Chodov. Zdeněk Haník mne vždycky inspiroval...
Zdeněk Haník i tentokráte mi mluví, píše z duše...
v Chodově v neděli dne 24.04.2024
Mgr.Šín Milan
Když Pánbůh na chvilku odhrne záclonu
Vysoká hra Zdeňka Haníka, 19. října 2015
Dostalo se mi té cti, že jsem byl pozván metodickým úsekem FAČR, abych přednášel na školení fotbalových trenérů mládeže, kteří se ucházejí o příslušnou trenérskou licenci, problematiku psychologie sportovní hry… Ježto mám rád formu dialogu, a na zmíněném školení padaly zajímavé otázky, jednu jsem si vybral pro dnešní článek…
Fotbalová trenéři jsou jiní…
Ta otázka zněla, zda trenér má činit trenérské zásahy, když jím koučovaná "mašina jede". Svůj názor sdělím ve druhé půlce článku a začnu dvěma postřehy, k nimž jsem mezi "kopačkami" došel…
Zaprvé fotbaloví trenéři mládeže jsou už na první pohled jiní než volejbaloví: nejdou daleko pro slovo, jsou pohotoví, otevření a správně přidrzlí… Kdyby moje přednáška nebyla v podvečer, kdy už se všichni těší, jak si po náročném výukovém dni společně poklábosí u piva, určitě by náš dialog byl intenzivnější...
Působit na schopnost rozhodovat se …
Druhý postřeh se týká toho, jak hloupě se po léta u nás v Čechách školili trenéři… Ignoroval se fakt, že cílem není rozvíjet jen znalosti, ale především působit na schopnost správně se rozhodovat a ovlivňovat hráče…
Rozhodovat a ovlivňovat je něco jiného než mít znalosti, i když znalosti mohou být pro rozhodování bonusem. A navíc je otázkou, jaké znalosti… Zda akademické, nebo životní?
Klíč k úspěšnému životu se hledá těžce…
Za sebe říkám oboje. Dokonce i špičkový český vědec a biolog doc. Anton Markoš prohlásil v jednom rozhovoru: "Zákony fyziky a chemie jsou hezké, ale co si počít s gravitací, když chcete popsat život…" A pokračoval: "Sama fyzika a chemie nemají klíče k životu. Jenže klíč k životu se těžko hledá…"
Partnerem volejbalového i fotbalového svazu je vlastník Čedoku Michael Saran, který je zároveň absolventem Harvard University. A ten mi vášnivě obhajoval systém výuky této slovutné instituce, kde hlavním obsahem jsou případové studie ve smyslu "jak byste se zachoval, když…", "jak byste reagoval, jestliže…", "jak byste napravil chybu, která způsobila, že…" a podobně…
Psychologie vedení hráčů…
Omylu našich trenérských vzdělávacích institucí, ať už akademických nebo svazových, jsme si již vědomi a snažíme se své trenéry vést především ke skutečným problémům hřiště a výchovy hráčů, přičemž fotbal je v tomto ohledu nejvíce vpředu…
Nikdy nesahej do fungujícího systému…
A nyní k úvodní otázce. Známá manažerská poučka říká "Never touch running system", v překladu "Nikdy nesahej do fungujícího systému". Myslím, že nesděluji nic nového, spíše s fotbalovými trenéry probírám psychologický pohled.
Trenér sice může určit sestavu, připravit družstvo takticky, udělat předzápasovou motivační poradu, střídat v zápasu samém či mluvit k hráčům… Jeho skutečný vliv na vývoj dění je však minimální…
Mnozí z nás občas podlehnou mylnému dojmu, že drží otěže zápasu v rukou, když naše družstvo hraje dobře a vede… Střízlivý pohled, dnes už z druhého břehu, mi ale dlouhodobě našeptává, že se jedná spíše o "řád v chaosu" nebo "chaos v řádu".
Co mám na mysli? Dynamika myšlení a cítění hráčů i trenéra není lineární a pohled do nekonečné komplexity všeho psychického je nám téměř zapovězen… Fotbalovým trenérům mládeže jsem tedy řekl:
Svou činností pouze zvyšujete pravděpodobnost dobrých výsledků, tím, že zásadním způsobem rozvíjíte individuální dovednosti, kondici, herní součinnosti i utváření postojů hráčů ke sportu či soudržnost týmu...
Trenér psycholog→ behaviorista…
Ovšem kolem štěstěny otáčí někdo jiný… V psychologii je znám jeden směr, který se nazývá behaviorismus… Velmi zjednodušeně řečeno, nezabývá se tím, co je uvnitř černé skříňky zvané člověk, ale sleduje pouze vnější projevy chování, které jsou podle tohoto směru jedině měřitelné…
Moderní psychologie již tento směr sice překonala, ale trenéři by měli být tak trochu psychology – behavioristy, jelikož mohou sledovat pouze projevy hráčů zvenčí a s většími či menšími praktickými zkušenostmi a znalostmi předvídat, případně reagovat…
Pánbůh mne má asi rád…
Jenom párkrát v trenérském životě jsem zažil okamžik, že jsem "věděl", častěji jsem měl pocit, že "tuším". Mnohokrát jsem něco udělal z pouhé intuice a následně jsem si řekl: Pánbůh mě má rád, že mě v tom nenechal… A nesčíslněkrát jsem "trefil kozla" a udělal takovou kravinu (odpusťte mi ten výraz), že bych si nejraději nafackoval…
Tak nějak je to s trenérským rozhodováním…
Vážení trenérští kolegové na všech úrovních! Pracujte na sobě ještě intenzivněji, mějte na sebe stále vyšší nároky, a když vám Pánbůh občas tu záclonu, za níž krátce zahlédnete budoucnost a učiníte správná rozhodnutí, odhrne, nezapomeňte (jen tak v tichosti pro sebe) pokorně poděkovat…
Jen pozorujte a nechte je hrát…
A pokud je vašemu družstvu přáno, má svůj den, kdy mu všechno vychází (ostatně nikdy ne zadarmo), respektujte tento "svatý stav", utichněte, jen pozorujte a nechte ho hrát… Koneckonců je to i vaše dílo…
.....
Zdeněk Haník patří mezi lidské osobnosti, které mne v mém životě ovlivnili. I k tomu článku mám blizoučko i proto, že jsem trénoval a hrál závodně jak fotbal, tak volejbal...