Osobnosti sportu

Wilma Rudolph:
"Z doživotních berlí olympijskou legendou"

23. června 1940 se Wilma Rudolph narodila jako dvacátý hladový přírůstek do rodiny Eda a Blanche Rudolphových. Z matčina lůna se znenadání ocitla ve světě, kde slovo překážka vyjadřuje synonymum života. Od prvních vteřin stálo vše proti ní. Samotný porod byl bitvou o přežití na dvou frontách. Matka i novorozená Wilma dlouhé hodiny balancovaly na nevyzpytatelném ostří smrti. Z rozhodujícího souboje se vrátily vítězně, ovšem Wilma jako nedonošená a s pouhými dvěma kilogramy hmotnosti. I když lze tuto událost v součtu považovat za obrovské vítězství, ta skutečná životní válka měla teprve propuknout.
Krutovláda života zaútočila v relativně klidném období dětství, kdy malá Wilma čerstvě oslavila páté narozeniny. Nemilosrdný virus dětské obrny zaměřil svou oběť a bez varování tasil krvelačný meč. Vtrhl do útrob centrální nervové soustavy, kriticky ji zeslabil a začal ukájet své destruktivní choutky. Obecně se ví, že dětská obrna ústí ve vývojové problémy u dětí. Ani Wilma Rudolph nebyla ušetřena. Nemoc statečně přežila, avšak pohyblivost levé nohy nikoliv. Ta se stala prakticky nepoužitelnou a doktoři pronesli svůj zasvěcený ortel: "Už nikdy nebude chodit, bez berlí rozhodně ne!"
To hrubě zacloumalo s city její matky, která se rozhodla takové tvrzení nepřijmout. Každou noc, po dni přesyceném vyčerpávající prací vždy našla novou sílu, aby dlouho posedávala u lůžka své milované holčičky, masírovala postiženou nohu a vštěpovala dceři novou naději: "Jednoho dne budeš zase chodit zlatíčko, elegantněji než kdy dřív." Wilma matce naivně uvěřila. Toto jediné rozhodnutí proměnilo dívku s vyhlídkami životního ztroskotance v celosvětově uznávanou hrdinku, kterou se brzy měla stát.
Pět let tvrdé nekompromisní léčby a úpěnlivé bolesti. Wilma Rudolph ve svých deseti letech definitivně odhazuje sužující berle směrem k doktorům, které tím omráčila víc, než kdyby je holemi zasáhla přímo do hlavy. Vymanit se z nemoci do průměrnosti ji však nestačilo. Chtěla pokračovat a stát se mimořádnou. "Ano, měli jste pravdu. Nebyla jsem zrozena pro chůzi," vzkázala zpětně svým doktorům. "Byla jsem zrozena pro běh."
Ještě před několika lety bezmocnou dívenkou, jejíž slzy bolesti a smutku stékaly do vyplakaného jezírka beznaděje. Nyní dospívající žena, která s odhodláním Terryho Foxe trénuje běh a má obrovské ambice. Noha, kterou namáhavě vláčela za sebou, se stala pohonem vítězství. Postavit se znovu na nohy, to byl jistě malý zázrak, ovšem kvalifikace a následný bronz na letní Olympiádě 1956 v Melbourne byla učiněnou senzací. Inspirující příběh Wilmy Rudolph oblétl svět a to byl teprve začátek. Wilmě je v této době neuvěřitelných 16 let.
Nebyl čas na oslavy. Mladá rodačka z Tennessee si pro následující olympijské hry stanovila obrovský cíl. Čtyři roky příprav burácely stejně rychle jako Wilma mezi startem a cílem svých běžeckých disciplín, aby dospěly k jedné z největších událostí olympijské historie. Rok 1960, italská metropole Řím. Dívka, která už nikdy neměla chodit, zde proběhla cílovou páskou třikrát jako zlatá, a to vždy velmi dramatickým způsobem. Vítězila o metry! Královskou disciplínu 100 metrů pokořila impresivním časem 11 vteřin, 200 metrů v olympijském rekordu za 23,2 vteřiny a nakonec ženskou štafetu v rekordu světovém. Zkrátka výkony, po nichž osmdesátitisícové hlediště, které již dobře znalo příběh mladé Wilmy, sbíralo padlé brady z konfetami pokryté země.
Stala se inspirací milionům lidí. Očekávala vítězství v době, kdy všichni ostatní předpovídali, že si sedne, lehne, zkříží ruce a vzdá to. Svým handicapem však prorostla až k olympijské slávě. Jako první žena americká historie přivezla z her tři zlata. Stala se atletkou roku 1960. Navštívila prezidenta John F. Kennedyho. Byla slavnostně uvedena do olympijské síně slávy a dosáhla mnoha dalších uznání a ocenění. Nestanovila však jen nové rekordy. Stala se svým životem legendou a hrdinkou mnoha lidských srdcí. V roce 1994, Wilma Rudolph umírá na rakovinu mozku ve věku 54 let, ovšem její srdceryvný odkaz naděje a odhodlání plane dál. Dodnes je studnicí inspirace pro nemocí či překážkami paralyzované jedince po celém světě.