Slepičí polévka pro duši

Silné příběhy

Ať si myslíte, že něco dokážete, nebo to nedokážete, máte pravdu.
Henry Ford

Myslím si, že to dokážu

Slepičí polévka pro duši

Rockymu Lyonsovi, synu obránce New York Jets Martyho Lyonse, bylo pět let, když s ním maminka Kelly jela zemědělskou oblasti Alabamy. Rocky spal na předním sedadle dodávky, s nohama na maminčině klíně. Maminka jela opatrně po dvousměrné okresní silnici plné zatáček, až vjela na úzký most. Tam zapadla kolem do díry ve vozovce. Auto sklouzlo ze silnice a uvízlo pravým předním kolem ve vyježděné koleji. Protože se bála, že by se auto mohlo převrhnout, přimáčkla plynový pedál k zemi a stočila volant naplno doleva, aby se dostala zpátky na silnici. Ale Rockyho noha se zachytila mezi volantem a její nohou a ona ztratila nad autem kontrolu. Než dodávka dopadla na dno šestimetrové rokle, několikrát se převrátila. Rocky se probudil, až když se zastavila. 

"Mami, co se stalo? Auto leží na střeše." Kelly nic neviděla, protože jí po obličeji crčela krev. Řadicí páka jí roztrhla obličej od horního rtu až k čelu. Měla vyražené zuby, rozdrcené lícní kosti a rozmačkaná ramena. Zlomená kost jí u ramene pronikla ven a Kelly byla celá vmáčknuta do zdeformovaných dveří. 

"Já tě odsud dostanu, mami," prohlásil Rocky, který zázrakem vyvázl bez zranění. Vysoukal se zpod Kelly, protáhl se otevřeným okénkem a snažil se vytáhnout matku ven. Ale nešlo to. 

"Nech mě spát," prosila Kelly, která chvílemi upadala do bezvědomí. "Mami, ne, naléhal Rocky. "Teď nemůžeš spát." Rocky vlezl zpátky do auta a podařilo se mu vytlačit Kelly z vraku. Potom jí řekl, že vyleze nahoru na silnici a zastaví nějaké auto, aby jim pomohlo. Kelly se bála, že v té tmě musí každý Rockyho přehlédnout, a odmítla ho pustit samotného. Raději se s ním začala pomalu drápat zpátky. 

Rocky se svou osmnáctikilovou postavičkou snažil vytlačit na silnici zraněnou matku, která vážila alespoň padesát kilo. Šlo to jen po centimetrech. Kelly každý pohyb tak bolel, že to chtěla vzdát, ale Rocky jí to nedovolil. Aby matce dodal sílu, říkal jí, ať myslí na "malý vláček", jeden z klasických dětských příběhů "O vláčku, který to dokázal", ve kterém se vláčku podaří zdolat vysokou horu. Rocky jí ho pořád připomínal a svými slovy opakoval jeho hlavní myšlenku: "Vím, že to dokážeš, vím, že to dokážeš." Když konečně vylezli na silnici, Rocky poprvé uviděl mamince do tváře. Rozplakal se. Mával rukama a prosil: "Zastavte! Prosím vás, zastavte!" až mu zastavil řidič nákladního auta. "Odvezte mou maminku do nemocnice," prosil řidiče. 

Kellyin obličej dávali dohromady osm hodin a potřebovali na to 344 stehů. Dnes vypadá úplně jinak než dřív -"Mívala jsem dlouhý, rovný nos, úzké rty a vysazené lícní kosti, a teď mám nos kulatý, tváře ploché a rty mnohem silnější," ale po těle má jen pár viditelných jizev a ze svých zranění se zotavila. Zpráva o Rockyho hrdinském činu se rozlétla po okolí. Ale ten odvážný mladík tvrdí, že přece neudělal nic tak zvláštního. "Já jsem to nechtěl," vysvětluje, "ale když už se to stalo, udělal jsem to, co by udělal každý." Jeho matka však dodává: "Kdyby tam se mnou nebyl Rocky, vykrvácela bych k smrti."


Poprvé zaznamenáno od Michele Borbaové

Vložte svůj text...